Paralympijský medailista, mistr světa z roku 2019 a jeden z nejzkušenějších českých para atletů Aleš Kisý má před sebou vrchol sezóny – světový šampionát v indickém Novém Dillí. Letošní rok se pro něj nese ve znamení zásadních změn. Intenzivnější příprava podpořená novým statutem profesionálního sportovce přináší ovoce, ale i extrémní únavu. A nad reálnými medailovými ambicemi visí velký otazník kvůli kontroverznímu zařazování soupeřů do jeho kategorie.
Šest startů na paralympijských hrách, bronz z Tokia, světové zlato z Dubaje i bronz z Paříže. Medailonek úspěchů koulaře Aleše Kisého je skutečně obsáhlý. Bojovník, který po úrazu v roce 1999 nezanevřel na sport a dvanáct let reprezentoval v ragby vozíčkářů, než se naplno vrhl na atletiku, prožívá jednu z nejnáročnějších sezón kariéry. Blížící se mistrovství světa v indickém Novém Dillí (přelom září a října 2025) je tak pro něj obrovskou výzvou.
Poprvé v kariéře sportovním profesionálem
Letošní příprava je v mnohém jiná. Díky zařazení do nového Resortního sportovního centra AGITOS mohl Kisý výrazně zintenzivnit tréninkové dávky. „Sezónu bych zhodnotil jedním slovem: náročná. Tréninky minimálně pětkrát týdně jsou opravdu na hraně. Mohl jsem si dovolit přípravu zintenzivnit a prodloužit, ale mé tělo a mysl na tak radikální změnu nebyly stoprocentně připravené. Dostávám se do fáze, kdy jsem rád, že funguji alespoň jako člověk,“ popisuje s upřímností sobě vlastní.
„Je to však splněný sen každého sportovce. To, že nemusím ráno vstávat a trávit osm a půl hodiny v kanceláři, je obrovská změna. Jsem za AGITOS vděčný, moc si té příležitosti vážím,“ říká Aleš Kisý, ačkoliv přiznává, že si na nový režim teprve zvyká. „Získal jsem mnohem více času na sport, ale lidé kolem mě – trenéři či fyzioterapeuti – mají svůj denní režim stejný. Je to trochu boj s time managementem, ale to jsou jen počáteční výzvy. To nejdůležitější je, že se mohu sportu věnovat na sto procent.“
Ukázalo se, že kvalitní práce se i přes obrovskou únavu brzy projevila. Na prvním mítinku letošního ročníku České para atletické ligy v Praze se mu dařilo. „Tam mi to docela sedlo a v kouli jsem předvedl výkon přes osm metrů, což byl nejlepší moment dosavadní sezóny,“ nachází pozitivum.
Finální fáze přípravy na světový šampionát je pak už jen o ladění formy a klíčové regeneraci. „Je to masakr. Natrénováno mám, příprava je opravdu kvalitně a dobře nastavená. Teď se musím mnohem víc soustředit na odpočinek. Pokud tohle zvládnu, snad to bude dobré,“ věří.
Věčné trable s nefér konkurencí
Jako bývalý mistr světa a obhájce bronzu by logicky patřil k favoritům na cenný kov. Sám však své šance vidí střízlivě, a to z důvodů, které nemůže úplně ovlivnit…
„Rád bych samozřejmě navázal na předchozí úspěchy, ale vidina kvalitního umístění je bohužel v nedohlednu. Nejde o to, že bych si nevěřil na výkon k hranici osobního rekordu, ale v mé atletické třídě soutěží tři nebo čtyři sportovci, kteří tam podle mého názoru nepatří a fyzicky jim nemám šanci konkurovat. Takže za sebe mohu říct, že páté místo bude úspěch,“ vysvětluje realisticky.
Právě tento fakt v kombinaci s novou rolí profesionála vytváří velký tlak. „Jelikož jsme konečně zaměstnaní jako profi sportovci a naše mzda se odvíjí hlavně od výsledků – motivace je tedy mnohem vyšší. Pokud chci, aby mě sport živil, musím vozit kvalitní výsledky. Ten stres je někdy až nepříjemný a nepřiměřeně velký,“ přiznává.
Celoživotní sportovec vzorem pro svého syna
Kde po tolika letech na vrcholu bere Aleš Kisý stále chuť do tvrdého tréninku a vrcholového soutěžení? Odpověď je až překvapivě prostá a lidská.
„Hlavní motivací je teď můj desetiletý syn. Chci mu ukázat, že nemá smysl nic vzdávat a že za úspěchem vždy stojí tvrdá dřina. Ale upřímně, po všech těch letech je to pro mě už spíše životní rutina. Nedokážu si představit život bez sportu a posilovny. Udržuje mě to v dobré fyzické i psychické kondici,“ říká a dodává: „Samozřejmě mám také závazky vůči zaměstnavateli a partnerům, bez nichž bych to dělat nemohl. Vím, že to nepůjde do nekonečna, a až skončím s atletikou, určitě se objeví jiný sport, kde se budu snažit být zase mezi nejlepšími.“
Do Indie se chystá s týdenním předstihem, aby se stihl aklimatizovat na náročné podmínky a časový posun. Absolvoval náročná očkování a veze si s sebou lékárničku, aby předešel případným zdravotním komplikacím. Vše je podřízeno jedinému cíli – předvést na stadionu maximum.
A co pro něj znamená znovu obléknout reprezentační dres? „Národní hrdost a splněný sen. A hlavně touhu neudělat ostudu a vydat ze sebe to nejlepší, co ve mně je,“ uzavírá odhodlaně český reprezentant.
Text: Martin Steinbach
Foto: Jan Malý, Archiv ČPV
